pátek 24. května 2013

Tipy na přežití zkouškového období

Jako většina studentů bojuju v průběhu zkouškového sama se sebou, moderně se říká s prokrastinací. V článku vám představím metody, které mi pomáhají překlenout svou nechuť a lenost.

Podle rčení S chutí do toho, půl je hotovo vlastně začnete a už máte půlku za sebou. Což o to, ale začít...

  1. Neřešte emocionální vztah k úkolu. Takovéto "mně se nechce", "stejně mi to k ničemu nebude", "zadavatel práce je vůl". Nepomůžete si a stejně to budete muset udělat.
  2. Rozkrájejte slona. Máte napsat seminárku, to je hodně složitý úkol. Odradí vás to již z počátku. Slona také nelze sníst na posezení. Abyste mohli slona sníst (napsat seminárku), je dobré si úkol rozdělit na menší části, které vás tolik nevyděsí. Například před sepsáním práce musíte nastudovat nějakou odbornou literaturu, abyste nevařili úplně z vody. Prvním úkolem se tak stane prohledat google a odborné databáze a najít si nějaké články. Dál si můžete dát cíl přečíst jeden článek. Atd.
  3. Začít s jednodušším. To vás nakopne a aspoň začnete něco dělat. Kdybyste začali těžkým úkolem, tak pravděpodobně ani nezačnete. Hrozí však, že u plnění snazších úkolů zůstanete.
  4. Pravidlo 10 minut. Po vybrání první položky dne je třeba skutečně začít. Přemluvit se ke hodinovému čtení odborného článku v angličtině může být složité. Řekněte si, že ho budete číst jen deset minut a pak si můžete skočit na facebook. Často zapomenete, že těch deset minut uplynulo a do článku se ponoříte.
  5. Pomodoro. Tento název označuje techniku, při které 25 minut pracujete a pak si dáváte 5 minut pauzu na protáhnutí či zkontrolování sociálních sítí. Existuje spousta rozšíření do prohlížečů, které vám pomohou těch 25 minut strávit s daným úkolem (většinou pomocí zablokování sociálních sítí a dalších stránek).
  6. Metoda Tour de France se hodí spíše pro dlouhodobější učení či psaní rozsáhlejší práce. Spočívá v každodenním několikahodinovém soustředěním na konkrétní činnost (třeba se učíte na státnice). Vyberete si kupříkladu závod Tour de France, který se jeden zhruba tři týdny skoro každý den po několik hodin. Seberete učebnici, spustíte si např. z archivu vysílání České televize 1. závod Tour de France, začnete se učit a v průběhu úpění nad učením můžete sledovat utrpení nadopovaných cyklistů sápajících se na některý kopec ve Francii. Až závodníci dojedou, můžete s učením pro ten den skončit. Další den pokračujete v tomto strastiplném procesu.

Učení či psaní rozličných prací se hodí i podpůrné prostředky.


  • Záznam koncertu. Pusťte si záznam koncertu oblíbené skupiny či zpěváka. Každých tři až pět minut vám diváci zatleskají. 
  • Jídlo a chemikálie (káva, čokoláda, guarana, ginkgo biloba nebo kofein v prášku či tabletkách)


Máte nějaké další fígle? Sem s nimi!


Mnoho zdaru ve zkouškovém!


pondělí 13. května 2013

RPG s Věrou Pohlovou


Všichni žijeme ve svých ulitách, ve kterých nám je dobře a nechce se nám z nich vycházet. Říká se tomu komfortní zóna. De fakto trávíme svůj čas jako ovce poslušně uprostřed stáda. Ovšem není na škodu občas ze svého pohodlí vystoupit. Podle profesora Zimbarda je hrdina ten, který dokáže vystoupit ze stáda a poukázat na chyby v jeho chování. Někdo je statečný od přírody, jiný se odhodlává obtížněji. Dobrou zprávou je, že se to dá natrénovat.

Jsem poměrně introvertní člověk, tudíž je pro mě těžší ze své ulity vyjít. Zároveň však chci změnit svět... nebo aspoň jeho malý kousek. Takže mi nic jiného nezbývá. V poslední době často mluvím na veřejnosti, prezentuju nebo vysvětluju někomu něco. Např. klientům, v rámci firmy spolupracovníkům nějaké kreativní nebo time-managementové techniky, nějakým studentům/žákům/zájemcům něco o Wikipedii nebo o wiki systémech obecně, případně v rámci našeho vlastivědného spolku pořádáme přednášky o místní historii, případně nějakému nešťatníkovi vemlouvám do hlavy díru, že státní školství je zvěrstvo. A logicky, když k někomu mluvíte, tak na vás kouká. Tedy pokud např. neusnul nebo tak. V této formě předávání informací (snad užitečných, podnětných) se však chci víc soustředit na samotný obsah než řešit, že na mě někdo civí. Proto není od věci si to trochu vyzkoušet nanečisto.

Profesor Zimbardo doporučuje nakreslit si černou tečku na čelo a pak se s ní vydat na veřejnost. To mně přijde laciné, jednoúčelové a spíše vhodné pro někoho, kdo neoplývá dostatečným vlasovým porostem. Mám svou verzi hry na hrdiny.

Na happeningu na Karlově mostě jsem na někom viděla tričko s nápisem Já bych všechny ty internety a počítače zakázala. Zapátrala jsem na těch internetech, objevila příslušný eshop a tričko si objednala. Nápis tak v mém případě nahrazuje černou tečku na čele a poutá dostatečnou pozornost. Pravděpodobně větší než ten puntík. Lidi, kteří na mě zírají, dělím do dvou skupin. Jedni ví, že je to mem a zaujme je samotná existence toho trička. Druzí jsou méně informovaní a podle výrazu netuší, vo co gou. Mezi zábavnější aktivity patří sednout si někam s notebookem, kindlem nebo smartphonem (nejlépe v kombinaci). To jsou pohledy!


Pojďte vystupovat ze svých komfortních zón a ze stáda, nebuďte ovce! Třeba 25. května, kdy se koná ručníkový den, je ideální příležitost. Vezměme si ručník a pojďme bořit a ničit (nejen) své komfortní zóny!