středa 17. července 2013

Elektronická komunikace české justice

Jak jsem se již zmiňovala v článku justiční slang, pracovala jsem čtyři roky v české justici. Kromě půl roku na exekučním oddělení jsem zbylý čas působila na trestních odděleních okresního a krajského soudu.

Včera proběhla další část veselohry o (ne)korumpování poslanců, konkrétně doručování rozhodnutí Nejvyššího soudu na státní zastupitelství. Viz např. článek Petra Koubského na Lupě. Chtěla bych proto popsat, jak vůbec elektronické cesty v českém soudnictví fungují.

Začneme od hlavního líčení, kde se veřejně projednává nějaký soudní případ. Jednání se obvykle nahrává na CD, které je součástí spisu, a zapisovatelka pořizuje z jednání tzv. protokol o hlavním líčení. Pro jistotu: normálně na počítači, fakt se nepoužívají psací stroje nebo těsnopis. Většina elektronických procesů probíhá v informačním systému jménem ISAS. Vzhledově si představte něco jako windows 98, funkčně si radši nepředstavujte nic...

Zavádění datových schránek proběhlo zhruba v říjnu 2009. Původně to samozřejmě mělo být v červenci, ale známe to... První dva měsíce byly slušně řečeno peklo. Vyhledání datové schránky pro doručení písemnosti mohlo trvat minutu, ale taky celé dopoledne, nejčastěji však zhruba půl hodiny. Což značně komplikovalo situaci, když máte u sebe třicet spisů a do každého potřebujete v průměru zjistit, jestli má či nemá datovou schránku tak pět osob, tož to chvilku potrvá, že... V praxi se to řeší tak, že místní advokáti, policie a státní zastupitelství si písemnosti nadále vyzvedávají na podatelně. Do datovek se nejprve doručovalo jen firmám a úřadům. No, doručování... odeslání dokumentu rovněž zabralo cca půlhodinku. V průběhu času se systém relativně stabilizoval a v rámci normy (jeden až dva výpadky měsíčně) funguje dodnes.

Celé propojení informačního systému a datových schránek má na okresních soudech stále problémy. Dokumenty, které jsou doručeny do datové schránky soudu, přijímá podatelna, která je následně rozdělí na jednotlivá oddělení (trestní, exekuční, civilní atd.). Tedy to nefunguje jako e-mail, kdy písemnost dostane konkrétní osoba. Odesílání dokumentů z celého soudu probíhá stejně, většinou někdy odpoledne pracovnice podatelny otevře systém datových schránek a teprve dokumenty čekající klidně od rána odešle.

To ale není největší problém. Tím je nemožnost na rozhodnutí soudu vyznačit datum, kdy nabylo právní moci. Tzn., když se rozhodnutí doručí, proběhne určitá doba na odvolání a pak se již proti rozhodnutí nelze odvolat. Za skoro čtyři roky firma CCA Plzeň nedokázala (nebo spíš ani nechtěla) zapracovat připomínku, kterou pravděpodobně kromě našeho soudu vznášely i ty ostatní, že potřebujeme tlačítko právní moci. Oni tam to tlačítko a políčko přidělali, ale nefunguje. V ideálním případě by se na něj kliklo  a k dokumentu by systém připojil poznámku, že nabyl právní moci tehdy a tehdy, v méně ideálním, že se to tam ručně doplní. Nic. Řeší se to tak, že se vezme tištěná verze, razítkem se vyznačí právní moc a zapisovatelka dojde k jednomu ze dvou skenerů na soudu, aby rozhodnutí naskenovala do informačního systému, odešla zpět ke svému počítači a dokument po drobném zápolení s datovými schránkami konečně odeslala.

K různým posměšků k faxům. Ty se používají zřídka, většinou když nějaké jiné státní zastupitelství, policie nebo vězeňská služba něco nutně potřebuje (např. rozsudek s právní moci nebo se tak zjišťuje, ve které věznici se zrovna nachází odsouzený ve výkonu trestu). Fax se používá k tomu, že se tak dá zaručit, že jde o pravou kopii originálu a vzhledem k popisovanému procesu doručování do datových schránek hlavně kvůli rychlosti. Když není potřeba, aby to bylo oficiální (do spisu), tak se normálně písemnosti posílají e-mailem.

úterý 9. července 2013

M-learning a gamifikace (primitivně, ale účinně)

V uplynulých dvou měsících jsem testovala se čtyřmi kamarády, co udělají nové učební metody s naším věčným bojem s angličtinou. Řadíme se mezi tzv. falešné začátečníky, tedy lidi, kteří usilují o zlepšení v našem případě v angličtině, a po několikatýdenní/měsíční snaze selžou. Většinou kvůli ztrátě motivace. Ono udržet se na cestě celou dobu je fakt těžký. Kdo se někdy něco úplně nového a složitého učil doma sám, asi chápe.

Chtěli jsme to pojmout nějak jinak než doposud, ale aby nám testování nových metod nezabralo moc času, ani peněz. V té době jsem studovala předmět s názvem Informační vzdělávání na FF MU a chtěla jsem si nějaké metody vyzkoušet. Volba padla na pojmy gamifikace a m-learning. WTF?

Gamifikace je aplikace herních principů v primárně neherním prostředí. To by na vzdělávání poměrně sedělo. Přece nám ve škole vždycky říkali "učit se, učit se, učit se" a školní docházka se brala jako místo chození do práce. Takže vzdělávání vypadalo poměrně jako značná pruda. Ale jde to udělat i jinak. Ostatně jak říká Komenský škola hrou.

M-learning označuje výuku pomocí mobilních technologií. Sem můžeme zahrnout mobily, tablety, notebooky, gps navigace nebo mp3 přehrávače.

Průběh experimentu

První pokus: budeme se učit slovíčka s pomocí android aplikace Next level English, z gamifikace nám přišlo nejjednodušší udělat leaderboard, neboli žebříček kolik kdo při učení strávil času. S postupem času se ukázalo, že tato aplikace má pár nevýhod, ve verzi zdarma si nemůžete vybrat vlastní slovíčka a poměřování stráveného času taky nebylo úplně efektivní.

Druhý pokus: přešli jsem na aplikaci Dril, která obsahuje několik sad slovíček. Využili jsme jako základ 3000 nejpoužívanějších slov, ta se dělí do 14 lekcí zhruba o 200 slovíčkách. Tato aplikace umožňuje sledovat statistiky jednotlivých lekcí. Žebříček uživatelů seřazených podle stráveného času jsme nahradili tabulkou hodnocení výsledků podle jednotlivých lekcí a celkovým leaderboardem.

Třetí pokus: předchozí nastavení nám vydrželo poměrně dlouho a fungovalo, tudíž jsme si chtěli nahrát vlastní slovíčka. K tomu jsme si vybrali knihu 2000 nejpoužívanějších anglických slov. Abychom to nemuseli každý datlovat celé, rozdělili jsme si to po 400 slovíčkách. Já jsem svou část samozřejmě nechávala na poslední chvíli..., před vytvářením souboru z příslušných 400 slov mi píše kamarád, ať se na to podívám, že budu překvapená. A fakt! Z těch 400 slov jsem si jako neznámé nebo špatně zapamatované poznamenala zhruba 25 pojmů. To není na měsíc snahy špatné, což? Dohromady jsme dali 105 slov, která neznáme nebo si nepamatujeme přesně.

Čtvrtý pokus: ten stále probíhá. Snažíme se gamifikovat i další části ovládání cizího jazyka: poslech, čtení, mluvení a gramatiku.

Strávený čas

Vymýšlením a úpravami metod a doplňování slovíček jsme dohromady strávili 4 hodiny (půl hodiny 1. schůzka, 1 hodina nastavování tabulek/výměna aplikace, půl hodiny druhá schůzka a 2 hodiny nad doplňování vlastních slovíček).
Cena 0 Kč.
Čas strávený učením: zhruba hodinu denně po cca 10 minutových lekcích (200 slovíček projedete za 10 minut) a podle časových možností.

Výsledky

Známe 3000 nejpoužívanějších slov podle aplikace Dril a 2000 z knihy od Computer Pressu. Díky tomuto experimentu jsem zvládla napsat test na úrovni B2 na Masaryčce. Subjektivně: při čtení článků většině textu rozumím, i poslech se díky tomu značně zlepšil, při mluvením používám méně eeee.

Poučení

200 slovíček v lekci zabere přibližně 10 minut, ale to číslo 200 vypadá děsivě. V druhé fázi jsme počet hesel na lekci snížili na 100. Lekce se tak staly kratšími a efektivnějšími. Díky porovnávání v tabulkách se nám daří držet motivaci a nevypadat jako jouda, který včera nic nedělal :-) Navíc aplikace na telefonu je značně návyková a strašně nás baví šmejdit prstem po displeji a na rozdíl od různých her je to k něčemu dobré.