čtvrtek 15. srpna 2013

Kravaťáci


Sestra zavražděné investigativní novinářky Kateřina přijíždí do jaderné elektrárny ATOM, aby do ženského časopisu napsala reportáž, ve která má poučit čtenářky, že z komínu elektrárny nestoupá radioaktivita, nýbrž vodní pára. Prostřednictvím postavy Kateřiny autorka provází své čtenáře zákulisím elektrárny, politické scény či bojem na zprivatizovaném cargu pražského letiště TGM. Děj novely je okořeněn narážkami na byrokracii, politiku, korporátní přístup i manželský život po letech.

Autorkou Kravaťáků je Dana Emingerová, která tři roky působila mezi manažery v ČEZu a ČSA. Předmluvu napsala Dana Drábová, která fungovala rovněž jako poradce pro oblast energetiky. Kniha vyšla v roce 2012 v nakladatelství Mladá fronta.

Děj knihy se odehrává v prostředí státních korporací, především ve fiktivní jaderné elektrárně ATOM a zprivatizovaném letišti TGM v Praze. Autorka znalá prostředí vtipně popisuje byrokracii velkých státních molochů, boj energetických gigantů jádro versus obnovitelné zdroje, zákulisní praktiky v politice, (ruskou) mafii prorůstající do politiky a umístění bývalého ministra.

I když autorka i Drábová píší, že se jedná o čistou fikci. Tak podobnost realitě nejde zapřít. Například vražda mladé novinářky, podivní prodej státní firmy, elektrárna ATOM jako dárek pro zaměstnance nakoupí brakovou knihu tehdejšího předsedy vlády či chodská univerzita rozdávající tituly prominentům. Pokud si čtenář nenajde v paměti příslušnou událost, tak mu je kniha připomene vloženými novinovými články (které jsou lehce upraveny).

Ke knize jsem se dostala náhodou. Připravuji si před návštěvou knihovny seznam knížek, které bych si vybrala a pak ho na místě redukuji. Vzhledem k tomu, že knížky jsou řazeny podle příjmení autorů a ty odborné podle oboru, nejde snadno uskutečnit to, čemu se v angličtině říká serendipity, tedy jakási šťastná náhoda nebo radostné překvapení. Prostě náhodou na něco narazíte. Já takhle hledám knížky přes Amazon nebo Kosmas pomocí různých doporučení na konci stránky. Většinou mě zaujme název nebo obálka. O knížce jsem poté něco hledala na internetu, abych si nepůjčila něco úplně divného... V Databázi knih ji nikdo nečetl, podle statistik katalogu jihlavské knihovny ji přede mnou měl vypůjčen jediný čtenář. Pak jsem ale objevila recenzi na Neviditelném psu a zapsala si ji na seznam.

Celkově mě kniha hodně bavila, útlý svazek jsem zhltla během odpoledne. Původně jsem k dílu přistupovala trochu skepticky, protože nemám příliš v lásce české spisovatele a obzvlášť ženy-spisovatelky. Nějak mi přijde, že text zbytečně protahují o popisky oblečení a dialogy jsou poměrně užvaněné. Dana Emingerová se tomuto naštěstí vyhnula. Naopak, charakteristiky postav jsou zajímavé a i popis prostředí mě zaujal. Nejvíc mě bavil popis vnitřního fungování elektrárny a letiště. Mám ráda popisy různých prostředí, které jdou do hloubky. Něco ve stylu knih Arthura Haileyho.

Knize bych vytkla tři věci: hnusná obálka z agentury (když už na vnitřní straně knihy jsou koláže Davida Vávry, to nemohl udělat i obálku?). Za druhé: Novinové články vkládané do textu, jako kdyby si čtenář nepamatoval ty události. A trochu mě zklamal závěr, zdál se mi příliš dramatický a bombastický. 

Pokud se chcete bavit na účet politiky či korporací, tak doporučuji.

Jako ukázku jsem vybrala korporátní komunikaci ve fiktivní jaderné elektrárně ATOM.
V ATOMu už zaměstnanci tenhle obrovský koloběh nečitelných zpráv berou úplně normálně, ale je normální, že lidé spolu skoro nemluví? Pokud to není zrovna nějaký zajímavý firemní drb, tak na podnět "prosím, vysvětli mi" každý dostává odpověď: "Pošlu vám materiál." A mailem přijde nekonečný powerpointový elaborát. A přece nikdo neví nic. Jsme zahlcování daty, zatímco to podstatné, co chceme vědět, co si potřebujeme říct ve třech větách, se v nich ztrácí nebo v nich vůbec není... Ředitel si vzpomene na ranní debatu s Pavlem Plamínkem. Vlastně se mu vůbec nediví. Ani Václav Sosna nechce číst zprávy, že "velký PZJ, vycházející z původních a zatím platných PRGR, bude odlehčen, protože to SÚJB vítá."
Pravidlo 4 jaderných zet:
  • Zastav se
  • Zamysli se
  • Zrealizuj
  • Zkontroluj 
Autorka se na svém blogu rozepsala o procesu a zákulisí vzniku této knihy.



Žádné komentáře:

Okomentovat